Smrt si říká láska

14. února 2014 v 19:20 | Minnie |  Povídky
Rozloučila se s miláčkem a chystala se ke spánku. Najednou rána do srdce..Taková jakou ani ona sama nečekala.Již nikdy nespatřila, ten krásný obličej,jelikož tělo Petra Kyjovského se ztratilo v moři.

Petr a Žaneta spolu byli již 3 roky a byli opravdu šťastní. Neměli problémy s hádkami, drby nebo pomluvami. Všechno si dokázali vyjasnit. Petrovi táhlo na osmnáct roků a rozhodl se, že to pořádně oslaví.Osmnáct je nám přece jen jednou za život pomyslel si. Napadla ho nějaká velká akce. Domluvil se s rodiči, že jak pojedou na dovolenou pozvou i Žanetinu rodinu a pár kamarádu a oslaví to tam na jedné lodi. Všechno proběhlo podle plánu. 21.května odlítali na Kanárské Ostrovy. Sbaleni, připraveni a natěšení odlítali. V tu dobu ještě nevěděli jakou ránu jim osud připravil.

Ubytovali se v pokojích po rodinách. Ale v podstatě do těch pokojů chodili jen spát. Takže spolu byli pořád. Jak Petr s Žanetou, tak jejich rodiče. Bylo jim krásně. Seděli na balkoně a pozorovali hvězdy, koupali se v moři,chodili po pláži, nakupovali ve městě. Užívali si to.
Blížilo se k 27.květnu, to byl den kdy měl Petr narozeniny. No a v ten den přiletěli i ostatní . Respektive Žanetina nejlepší kamarádka Alice a Petrův nejlepší kamarád Tomáš.
Nastupovali na loď všichni v dobré a veselé náladě. Všichni se těšili na tu nádhernou oslavu na lodi. Jako z nějakého filmu,pomysleli si. Přípitek, poblahopřání, dárky a už se tancuje na palubě.
Všichni se skvělé baví. No, a protože to byli 18-té narozeniny, nechybělo ani dobré pití. Žaneta jako jediná nepila,protože ji alkohol vadil. Alice s Tomem ano, přitom byli stejné staří jako ona. Ale pochopit se to dalo na takové oslavě.
(Možná, že kdyby nepili vše by dopadlo jinak, ale nad tím už můžeme jen polemizovat.No vraťme se k příběhu.)
Žanet už byla unavená, tak oznámila, že půjde spát. Toma to už taky nebavilo tak šel spát taky. Alice s Petrem ještě tancovali a bavili se. Žaneta už usínala,když se přes celou loď rozlíhal nekonečný řev. A nebyl jen tak nějaký obyčejný. Byl plný žalu, smutku, překvapení a strachu. Žaneta zašla za Tomem jestli to slyšel taky, jestli se ji něco nezdálo. Ne, Tom to slyšel taky, a v tu chvíli se rozletěli dveře, v nich stála uplakaná Alice a nemohla ze sebe vykoktat jediné slovo.
,,Petr…on…on…vypadl z lodě…přepadl přes palubu..já..nemohla jsem nic dělat"
Když vyslovila s pláčem tu větu. Všechny zamrazilo, rozběhli se na palubu,ale Petr opravdu nikde.Bylo pozdě na nějaké zachraňování. Byla tma, nic nebylo vidět. Jen na stožáru visel kus jeho trika, který se utrhnul, když tělo Petrovo padalo do moře.Žanet přistoupila ke stožáru a vzala si kus toho trika. S pláčem se na něj dívala. Triko schovala do kapsy od sukně.
Tuhle situaci nemohl nikdo ustát. Když loď připlula do přístavu. Všichni z ní vycházeli jako , by právě shořel poslední kus dřeva. V tomhle případě vyschla poslední kapka vody.
Nikdo nevěděl co dělat. Nikdo kromě Alice nevěděl, co se vlastně stalo. Na nikom nebylo vidět ani kouska radosti. Nic už z ní nezůstalo.
Pohřeb se konal, ale bez Petrova těla.

Žaneta z toho byla zdrcená,ale postupem času a během 2 let se z toho vzpamatovala.
Najednou zvoní telefon. Alice.Zvedla ho. Alice měla zvláštní ton hlasu. Řekla: ,, Měla bych ti říct,co se na té lodi tu noc přesně stalo…" Žanetě se sevřelo hrdlo. Nevěděla, co ji čeká, co má říkat, tak nechala mluvit Alici. ,,Sejdeme se v kavárně u Moryka, přesně za půl hodiny". Žanet se oblékla a šla, od domu to měla kousek. Když přišla Alice už tam stála. Najednou ji Alice začala vyprávět se slzami v očích co se stalo.
,,Vím, že co ti teď řeknu , jsem ti měla říct už dřív,ale neměla jsem odvahu. Vím, že mě budeš nenávidět,ale to co se stalo mě straší každou noc ve snech.Tak už ti to musím říct.Milovala jsem Petra stejně jako ty. Neřekla jsem ti to, když jsem viděla, jak jste spolu šťastní..Nemohla jsem to udělat. A pak jsem začala se bavit s tím Lukášem a začli jsme spolu chodit tak jsem na Petra přestala myslet. Ale když jsme odletěli na ty Kanáry..Už jsem to nedala. A tu noc,kdy jste šli s Tomem spát a já tam zůstala s Petrem sama. Něco jsme vypili a tancovali jsme. Nevím jestli to bylo tím, že jsme něco vypili, ale víš…ten večer jsme se spolu pohryzali. Pochop, byla jsem v sedmém nebi.Opřela jsem ho o ten stožár a začala jsem ho vysvlíkat.Ano, opřela jsem ho o ten stožár, kdes našla to triko. Ale on se najednou vzepřel a řekl, že má tebe, že se mnou nechce nic mít. Že to byla chyba. A odstrčil mě. Dala jsem mu facku a on zakopnul o ty lana a přepadl přes tu palubu…Nechtěla jsem mu ublížit…On..Nemohla jsem za to, že zakop o ta blbá lana!" Žaneta nebyla schopná jediného slova. Co má teď dělat? Cítila jak se ji slzy derou po tváři. Její kámoška, její nejlepší kámoška…Zabila ho!! Ona ho zabila!! Tohle jí nemůže odpustit. Ani to, že je do něho zamilovaná nevěděla. A nakonec je kvůli ní mrtvý.Sebrala poslední zbytek hrdosti a Alici řekla:,,Mrcho jedna, je konec. Tohle ti jen tak neprojde" pak zavolala Petrově matce. Vše ji vylíčila. Petrova mamka to oznámila policii.
Policie případ předala soudu a soud udělil Alici podmínku na 3 roky pro nedostatek důkazů i přes to, že se sama přiznala…Za to vše dostala jen podmínku.

Žaneta s Alicí už nikdy nepromluvila…S Petrovou matkou se od té doby nestýká. Ale obě doufají v jedno…Snad se má Petr nahoře dobře.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama